Bronislav Vajbar je klasickým případem vinaře, kterého k vínu přivedli předci. Rodinná tradice pěstování hroznů a výroby vína sahá daleko do historie rodiny. Důkazem toho je i dochovaný rodokmen, ve kterém je zmínka o vinařství už z konce 19.stol. Bronislav tak již od 10 let pomáhal ve sklepě dědovi a otci. Tady se vytvářela láska k půdě i vínu. „Jako kluci jsme se těšili na sbírání hroznů, tenkrát ještě do dřevěných kádí. Těšili jsme se i na šťávu a občas i nějaké to potají vypité deci burčáku. Samozřejmě, mělo to i své stinné stránky – zelené práce, kopání či vynášení réví mě opravdu nebavilo“. Postupem času zjišťoval, že práce na vinici a ve sklepě přináší nejen radost a požitek z vyrobeného vína, ale také finanční profit. V 16 letech vyrobil svých prvních 150 l vína na prodej. Krátce po 18 roku si udělal živnostenský list a začal podnikat ve výrobě vína – zprvu hlavně u sudových vín.

 Od roku 1994 se víno stalo jeho hlavním zdrojem obživy. První 3 roky byly krušné, vše se musel sám naučit. Na zahraničních cestách zjistil, že vinaři více než 80% produkce lahvují a prodávají s výraznějším ziskem. To vedlo k rozhodnutí začít vedle již zavedené výroby sudových vín vyrábět i vína lahvová. Jeho rozhodnutí se potkalo se zvyšující se poptávkou trhu po lahvových a později i predikátních vínech u nás. I tady začínal, jak je jeho zvykem, pomalu zkoušet. Nejprve vyráběl 3 roky vína jakostní, zkoušel, co víno v lahvi udělá, jak bude stárnout a reagovat na různé podněty zvenčí.

 Pochopitelně, že se postupem času vyvíjela nejen výroba, ale i technologie. Do roku 2000 byly finance směřovány do výsadby vinic, od roku 2000 přicházejí do technologie. Řízené kvašení, pneumatický lis, kvalitní mlýnek se ukázaly ve skokovém nárustu kvality. Proto vylepšování a modernizace technologie pokračovalo i nadále.